Když už ani to kafe nechutná

Většinou to poznáte už ráno, že je něco špatně. I když jste spali dost dlouho, vzbudíte se značně omačkaní a v podstatě víc unavení, než když jste šli večer spát. Tak si řeknete no dobře, asi jsem blbě ležel/a. S trochou přemáhání se vydáte do práce. Po cestě únava moc nemizí, naopak se přidává pálení očí. Tak si říkáte, asi mi něco nafoukalo do očí, to bude dobrý. Přijedete do práce, sednete si, trošku se Vám uleví, tak začnete doufat, že nakonec to bude v pohodě den. I když ani to ranní kafe moc nechutná jako jindy a trošku Vám únavou padá hlava. Ale překonáte se a pustíte se do práce. Najednou, ale takový divný pocit. Znáte to šimrání vzadu v krku. Možná alergie na něco, ale radši si dáte zázvor s medem. Pořád doufajíc v alergii. Ale tak co kdyby náhodou…Ten zázvor Vás celkem rozehřál, skoro, jako když máte teplotu. Tak pracujete dál a nos je čím dál ucpanější a začínáte dost pokašlávat. Sakra už je to jasný. Začínáte litovat, že jste nezůstali doma. Při zběsilém úprku do postele, ještě stihnete poprskat pár kolegů a podělit se o svoji chřipku. Doma se spokojeně svalíte do postele a říkáte si, že to bylo jasné už ráno a že příště už zůstanete určitě doma hned. Tak zase si člověk aspoň trochu odpočine. Snad nikdo nebude nemocný, až se vrátíte, abyste se zase hned nakazili, to by bylo fakt k naštvání.

Autor:
Jana Šnauerová DIS.
Ředitelka centra Říčany,vedoucí sociálních služeb, krizový
intervent